Z DENÍČKU SESTRY FAUSTYNY

474 Druhého dne v pátek 13/IX – (1935)

Večer, když jsem byla ve své cele, uviděla jsem anděla – vykonavatele Božího hněvu. Měl světlý šat, zářící obličej, pod nohama oblak, z oblaku vycházely hromy a blesky do jeho rukou a z jeho rukou vycházely a teprve dopadaly na zem.

Jakmile jsem toto znamení Božího hněvu, které mělo zasáhnout zemi a zvláště jité místo, které ze spravedlivých důvodů nemohu jmenovat, spatřila, začala jsem prosit anděla, aby ještě chvíli zadržel, že svět bude činit pokání. Avšak vůči Božímu hněvu byla má prosba ničím. Tu jsem uviděla Nejsvětější Trojici. Do hloubi mne pronikla velikost jejího majestátu a neodvažovala jsem se zopakovat sou prosbu. V téže chvíli jsem pocítila v duši sílu Ježíšovy milosti, která v mé duši bydlí; ve chvíli, kdy jsem si tu milost uvědomila, jsem byla vytržena před Boží stolec. Ach, jak veliký je náš Pán a Bůh a jak nesmírná je jeho svatost. Nebudu se pokoušet tu velikost popisovat, neboť zakrátko ho všichni uvidíme takového, jaký je. Začala jsem Boha prosit za svět slovy, která jsem vnitřně slyšela.

475

Když jsem se takto modlila, uviděla jsem bezmocnost anděla, který nemohl vykonat spravedlivý trest, jaký si za ty hříchy zasluhovaly. Ještě nikdy jsem se nemodlila s takovou vnitřní silou jako tehdy. Toto jsou slova, kterými jsem Boha prosila:

Věčný Otče, obětuji Ti tělo a krev, duši i božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista za hříchy naše i celého světa; pro jeho bolestné utrpení, buď k nám milosrdný.

476

Druhého dne ráno, když jsem vešla do naší kaple, jsem vnitřně uslyšela tato slova. – Kdykoliv vejdeš do kaple – hned se pomodli tu modlitbu, kterou jsem tě včera naučil. Když jsem se tu modlitbu pomodlila, uslyšela jsem v duši slova. – Tato modlitba je na usmíření mého hněvu, budeš se ji modlit po devět dní na obyčejném růženci následujícím způsobem: Nejprve se pomodlíš Otčenáš a Zdrávas Maria a Věřím v Boha, potom budeš na zrnkách Otčenáše říkat tato slova: Věčný Otče, obětuji Ti tělo a krev, duši i božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista, na smír za hříchy naše i celého světa; na zrnkách Zdrávasu budeš říkat tato slova: Pro jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu. Na závěr se pomolíš třikrát: Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem.

477

Mlčení je v duchovním boji mečem; upovídaná duše nikdy svatosti nedosáhne. Všechno to, co by se chtělo na duši přichytit, ten meč mlčení utne. Jsme na řeč citliví, a protože jsme (na ni) citliví, chceme hned odpovídat a nedbáme na to, zda je to Boží vůle, abychom hovořili. Duše, která mlčí, je silná; pokud vytrvá v mlčení, žádná protivenství jí neuškodí. Mlčící duše je schopna nejhlubšího sjednocení s Bohem, žije takřka neustále vedena vnuknutími Ducha svatého. Bůh v mlčící duši působí bez překážek.